Dnes se společně vrhneme na téma mého osobního volna, podíváme se na to, kde a kdy nakupuji a jak se vypořádávám s tím, že jsem tu úplně sama.
Osobní volno:
Oficiálně mám v průběhu června jeden den volna v týdnu, to znamená šest dní práce, potom den volna. Oficiálně proto, že neoficiální verze vypadá tak, že můžu sedm dní v týdnu pracovat, pak mít den volna a další týden dělat jen pět dní. Poslední týden jsme měli hodně hostů. Bylo to náročné, protože jsem na všechno v podstatě sama, musí být vše hotové. Jinak to padá na moji hlavu. Pokojská Ilona má volno vždy v úterý. To se nemění. V úterky proto musím pracovat.Taky musím uklidit a připravit nové pokoje, místo ní.
Ve svém volnu si můžu dělat co chci. Minulý týden jsem jela do nedalekého Seefeldu.
Ve volnu, které jsem měla včera (pondělí) jsem si řekla, že si vyjedu na kole. Nádherně rovná asfaltka mi byla skvělým sluhou...ale po dvou a půl hodinách v sedle se změnila ve velmi špatného, strašidelného a nepřekonatelného pána! Každý milimetr mého těla naříká. Bolí to i tam kam slunce nedosvitne a musím říct, že jsem taky od hlavy až k patě spálená od " na co opalovací krém, vždyť se nikdy nespálím" sluníčka.
Snažím se zůstat zaměstnaná. Přemýšlet o sobě, meditovat, běhat, učit se. Shrnula bych to jedním slovem. Netflix.
Dobře, ne opravdu se snažím dělat něco pro zdraví a soustředit se taky na svého vnitřního člověka. Na malou Hanu. Která je zodpovědná a ve svém volnu se projevuje racionálně a dospěle. Často však převládne mé dětské JÁ a to se pak dějí věci. Viz chyba s opalovákem.
Na druhou stranu se opravdu snažím sledovat seriály v angličtině, abych v ní nezakrněla. Přepínat z aj do nj je totiž celkem hardcore. Zatím, když se snažím něco vypotit německy a pak plynule přejít do angličtiny, vzniká mišmaš. Ale k tomuto tématu si řekneme něco víc v dalším článku o JAZYCE.
Samota:
Toto téma je, a zřejmě i bude, pro mne velmi aktuální. První dvě noci jsem probrečela. Nebo možná ne úplně, ale rozhodně to byl pocit prázdnoty spojený s jakousi úzkostí. Najednou jste v tom všem opravdu sami. Kdyby se cokoli stalo? Kdyby se mi udělalo špatně, nebo kdybych se jen řízla do palce, neměla bych koho zavolat. Komu říct o pomoc. Přece jen jsme z domu zvyklí, že se nám občas řekne, nebo striktně doporučí (že mami, zdravím:*), abychom něco udělali. Vynesli koš, uklidili si, vylili to starý mlíko, nebo vytáhli konečně ten banán po pěti dnech z tašky.
To se mi tady nemůže stát...Musím prát, musím si sehnat jídlo, udržovat sebe i garsonku v čistotě, opravit, když se něco rozbije, vstát včas. A nesu s tím za svoje činy plnou odpovědnost.
Takže ano. Samota je pro mě jakousi terapií. Ti kteří mě znají, tak moc dobře ví, že hodně mluvím, mluvím ráda. A hodně. No nic. Jsem ráda ve společnosti, pořád se okolo mě něco musí dít, vše se odehrává za přítomnosti cvrkotu. Ve spěchu. Pod tlakem. Všechno to do sebe ale zapadá a život plyne. Bohužel jsem zde pochopila, že plyne okolo mě. Vidím ho jakoby z dálky. Pomohlo mi si uvědomit, že stačí, když se na samotu podívám z jiného úhlu. Když ji uchopím, jako soužití mě samé se sebou. Najednou se objevují i další veličiny. Čas. To slovo pro mne nemělo význam, všechno se dělo v budoucnu. Momentálně je to tady a teď. A dny jsou dlouhé. Vnímám každý krok a každou minutu. Vnímám pohyby a zvuky.
Takhle tu vypadá moje samota.
Ps.: po tomhle výlevu mám dobrou zprávu: v červenci tu se mnou bude pracovat holka podobně stará jako jsem já! JUPÍÍÍÍ!!
Nákupy:
Vzhledem k tomu, že v okolí jsou pouze lesy, louky, sem tam nějaká ta kravička že jo, tak je velmi obtížné něco, někde, nakoupit. Jediným zdrojem mojí potravy a pravděpodobně i všech Leutašských obyvatel je malinkatý "Spar" (špár), který má otevřeno od rána do cca šesti hodin do večera. Každý den. Teda vlastně, krom víkendů a pondělí....a čtvrtku..... No a vůbec. Kecám, je to takhle: sobota, zavřeno a neděle pouze dopoledne. Velmi. Velmi. Ale opravdu velmi drahý obchůdek. Jíst občas musím. To se nedá svítit.
*Fotku dodám později
Pro dnešek by těch informací asi stačilo. Jinak nás čeká drobná změna! Články by měly vycházet pravidelně vždy v úterý a pátek, ono s tou pravidelností se to má tak. Ono se mi totiž nemusí chtít. A vzhledem k tomu, že ono se to samo nenapíše. Je zcela ojediněle možné, že bychom se teoreticky mohli setkati s prodlevou.Ale ne.Já se vzmužím! Příště si posvítíme na agenturu a na moji desetihodinovou cestu. Díky a...
Bis bald!
Comments